Jak předcházet vzniku plísní
Je zima, což znamená i to, že se nám zrovna nechce větrat. Když k tomu připočteme horkou troubu z předvánočního pečení, výpary z kuchyně obecně a sušící se mokré oblečení, dostaneme poměrně výživnou směs vzdušné vlhkosti. To znamená také ideální podmínky pro vznik plísní. Na co si tedy dát pozor, aby u vás na zdi plíseň nevyrostla?
Hlídejte si vzdušnou vlhkost
Základním předpokladem k tomu, aby se plíseň mohla rozrůstat a množit je vysoká vzdušná vlhkost. Průměrně by se v domácnostech měla pohybovat okolo 50 %, nicméně již 60% vlhkost je riziková. Je proto dobré si pořídit domácí vlhkoměr a relativní vzdušnou vlhkost si tak hlídat.
Pára je převlečená vlhkost
Zdroje zvyšující se vzdušné vlhkosti mohou být i tam, kde je zrovna nejméně čekáte. Vlhkost zvyšuje vše od zalévání květin, přes sušení prádla až po vaření. Vzhledem k vlhkosti vzduchu je tedy lepší sušit prádlo v sušičce, než je mít pověšené doma na sušáku. Během vaření nezapomínejte používat digestoř, která vlhkou páru ze vzduchu odsaje. Pokud myjete nádobí v myčce, otevírejte jí až ve chvíli, kdy její vnitřek vychladne.
Větrání je nepřítel plísní
Ani v zimě si doma nezapomínejte pravidelně větrat (i když třeba na kratší dobu). Po sprchování či praní prádla zavřete dveře do koupelny a vyvětrejte pomocí světlíku. Jestliže máte koupelnu bez oken, můžete klidně použít elektrický ventilátor. Čím lépe totiž místnost vysušíte, tím menší je riziko vzniku plísně.
Odstranění již vzniklých plísní
Pokud prevence nepomohla, nebo jste s ní začali příliš pozdě, je potřeba zlikvidovat plíseň již vyrostlou. Od toho jsme tady my – pokud jste tedy u sebe doma narazili na plíseň, nebojte se nám ozvat! Vždy si ale pamatujte, že nejdůležitější je vypátrat příčinu vzniku plísně, abyste předešli jejímu opětovnému výskytu.
Odborná expertiza kolektoru u Hlávkova mostu
Zkoumali jsme vzorky z kolektoru
Z kolektoru, na jehož dokončení závisí i plánovaná rekonstrukce Hlávkova mostu, jsme odebírali a vyhodnocovali laboratorní vzorky.
Odborné posouzení ve slavném dole Mauritius
Napadla zaniklý cínový důl houba?
V patrně nejslavnějším cínovém dole Krušných hor jsme zkoumali, zda místní výdřevy nenapadla dřevokazná houba. Unikátně zachovalý důl byl v provozu již od poloviny 16. století. Dnes je tento kandidát na památku UNESCO oblíbeným výletním cílem a také domovem několika druhů netopýrů.
Sanace stropů na zámku
Zámek Mostov potřeboval sanaci
Zámek Mostov u Chebu byl roku 1992 vyhlášen chráněnou kulturní památkou. Také proto se k sanaci tamních stropů a stropních trámů museli přizvat profesionálové. I díky nám budou moci památkovou budovu obdivovat i příští generace.
Zahradní pergola nebo altán = to pravé na léto
V tak horkém létě jako je letos hledáme každý svou klidnou oázu, kde bude stín a kde si alespoň trochu odpočineme od úmorného vedra a pražícího slunce. Takovým místem se pro vás může stát právě zahradní pergola nebo altán. A obojí pro vás rádi postavíme, přímo na míru vaší zahradě.
Je rozdíl mezi pergolou a altánem?
Ano, mezi pergolou a altánem jsou jisté technické rozdíly, ačkoli mají i dost společných rysů. V obou případech se jedná o dřevostavby, určené k odpočinku a relaxaci, obvykle budované na zahradě. Ale:
Altán
Mívá obvykle tvar pravidelného víceúhelníku (6-8 stěn). Jeho stěny jsou plné, až na otevřený vchod, a má pevnou a neprůhlednou střechu.
Pergola
Otevřená konstrukce s propletenými stěnami. Většinou nemívá pevnou střechu, pouze konstrukci z dřevěných latí. Může stát samostatně v zahradě nebo být přistavena k jedné stěně domu. Velmi často se po konstrukci nechávají růst popínavé rostliny.
Využití zahradních dřevostaveb
- Místo pro růst popínavých rostlin.
- Polostinné místo u zahradního bazénu.
- Pod pergolou i v altánu se dá uspořádat parádní grilovačka.
- V altánu je možné zabudovat i krb nebo jiný typ ohniště.
- Příjemné posezení s přáteli v prostředí zahrady.
Na co si dát pozor
Pokud je půda v okolí vašeho domu zatížena nadměrnou vlhkostí, měli byste si stavbu pergoly či altánku ještě rozmyslet, jelikož hrozí zvlhnutí konstrukčního dřeva a jeho následné poškození nebo hniloba.
V případě, že chcete do altánu nebo pod pergolu umístit stůl, u kterého bude možné posedět s přáteli, měli byste počítat s dostatkem místa – jídelní stůl, u kterého si pohodlně sedne 6 lidí by měl mít plochu desky alespoň 150×80 cm. K tomu přičtěte ještě místo na židle a prostor na jejich odsunutí, když budou stolovníci vstávat. Podtrženo a sečteno počítejte s plochou minimálně 3×4 metry a více.
Z čeho stavíme?
Oba druhy zahradních staveb samozřejmě stavíme z pečlivě vybíraného dřeva (na to my máme oko). Altány by měly být postavené ze skutečně odolného dřeva – třeba z buku, dubu nebo teaku. Pergolu je možné postavit i z levnější borovice nebo smrku.
Chcete si svou zahradu také zkrášlit a zpříjemnit pergolou nebo altánem? Ozvěte se nám!
Dřevomorka letos vede
Ačkoli vyjíždíme samozřejmě i k mnoha jiným problémům, dřevomorka vás letos podle všeho trápí nejčastěji. A jelikož prvním krokem k poražení nepřítele je poznat jeho silné i slabé stránky, připravili jsme pro vás následující článek. Pokusíme se v něm přiblížit, na co si dát ohledně dřevomorky největší pozor a vyvrátíme i několik zažitých mýtů, které o této dřevokazné houbě kolují.
Postrach chalupářů
I tak by se dřevomorce dalo přezdívat. V přírodě ji totiž najdeme jen velmi zřídka, zato ve starších dřevostavbách na ni narazíme skoro všude. Až by se mohlo zdát, že nám to dělá naschvál. Často ale dřevomorce v jejím růstu nevědomky pomáháme i my sami jakožto vlastníci dřevěných chat a chalup. Dřevomorka je velký kamarád s vlhkostí (k růstu jí stačí pouhých 18 %) a my tedy musíme udělat všechno pro to, abychom přístupu vlhkosti do dřeva zabránili.
Jak omezit vlhkost na minimum a vyvarovat se chyb
Už při stavebních pracích (nebo během rekonstrukce) je potřeba zajistit, aby do stavby nevnikala ani dešťová voda, ani nevzlínala voda z půdy. Častou chybou je i nerespektování pravidla, že dřevo se ve stavbě nesmí nikde přímo dotýkat zdiva a všeobecně musí „dýchat“. Dobrý nápad není ani před odjezdem z chalupy na rozloučenou vytřít podlahu, která v utěsněném prostředí pouze distribuuje vlhkost. Dalším prohřeškem pak je zakrývání oken do sklepa před zimou polystyrenem – mnohem lepší službu odvede mříž a pootevřené okno.
Mýty a pověry o dřevomorce domácí
Ohledně dřevomorky neustále koluje řada polopravd a omylů. Třeba ten, že dřevomorku zlikvidujete odstraněním vnější plodnice a ošetřením postiženého místa desinfekčním prostředkem. Tak to opravdu není – podhoubí a vlákna mycelia dřevomorky domácí mohou být prorostlá pěkně hluboko do dřeva i zdiva a jen odborník dokáže přesně stanovit rozsah poškození a způsob nápravy. Proto v případě, že u sebe na chatě objevíte dřevomorku, nebojte se nám ozvat.
Dobrá zpráva je, že ač se to o ní někdy tvrdí, dřevomorka nedokáže prorůst kovem. Kromě dřeva prorůstá pouze porézní materiály jako je stará či nekvalitní malta a zvětralé cihly.
Méně známé druhy plísní
Z našich stránek již znáte některé nejznámější druhy plísní, které byste mohli nalézt u sebe doma. V dnešním článku vám chceme představit ty ostatní, o něco méně rozšířené, ale o nic příjemnější plísně.
Scopulariopsis
Jedná se o plíseň, napadající hlavně rostlinné materiály, ale také papír (v interiérech tedy tapety) nebo starší tlející dřevo. Ačkoli neprodukuje mykotoxiny, může být pro člověka nebezpečná tím, že u méně odolných jedinců způsobuje plísně nehtů a další kožní problémy. Barevně se tento druh plísně může pohybovat od krémové přes šedou až po skořicově hnědou. Rozmnožuje se velmi rychle.
Gliocladium
Gliocladium je saprofytická plíseň, rostoucí na tlejícím dřevu, parazitující na jiných druzích hub a dalších organických materiálech. Roste velmi rychle a plně vyrostlá připomíná svým vzhledem i strukturou bavlnu. Sice produkuje mykotoxiny, ale tyto nejsou nebezpečné pro člověka ani zvířata.
Cladosporium
Neboli čerň je celkem hojně rozšířená plíseň, která často napadá potraviny rostlinného i živočišného původu. Nedělá jim ale problém ani růst kdekoli jinde, kde je nějaký vlhký povrch. Kolonie této plísně se barevně pohybují mezi tmavě zelenou až černou a alergickým jedincům mohou způsobit nemalé obtíže – problémy s dýcháním, astma a další nepříjemnosti.
Stachybotrys
Je černá, slizká plíseň, která nejčastěji vyrůstá na celulózovém povrchu (tedy cokoli z papíru nebo dřeva a podobných materiálů). Jedná se o celkem rozšířený druh interiérové plísně, kterou najdete všude tam, kde se může objevit nadměrná vlhkost. Její nebezpečí spočívá v produkci satratoxinu G a H, tedy mykotoxinů, které mohou být nebezpečné pro člověka.
Acremonium
Je obzvláště nebezpečný druh plísně, která během svého životního cyklu mění svůj vzhled i strukturu. V domácnostech ji můžeme najít třeba ve zvlhčovačích vzduchu, ale i pod parapety nebo jinde v blízkosti oken. Je karcinogenní a mykotoxiny, které vypouští do okolního vzduchu mohou způsobit i další závažná onemocnění.
Objevili jste i vy u sebe doma plíseň a nevíte si rady? Neváhejte a kontaktujte nás! Společně se domluvíme na nejlepším a nejefektivnějším řešení.
Tentokrát o pilořitkách
V našem malém seriálu o dřevokazných škůdcích právě nastal čas si představit poněkud opomíjené ničitele našich lesů – pilořitky. Pilořitek je u nás hned několik druhů a my si dnes představíme ty, které páchají nejvýraznější škody. Jsou to pilořitka velká, pilořitka fialová a pilořitka olšová. Zajímavá a nebezpečná na tomto dřevokazném hmyzu je jeho častá spolupráce s dřevokaznými houbami, které na svém kladélku zanáší do jím napadeného dřeva.
Společní jmenovatelé skupiny pilořitek
O všech druzích pilořitek je možné říci následující: jedná se o blanokřídlý hmyz, u kterého je samička o něco větší než sameček. Nejsou to zrovna žádní drobečkové a jméno jejich čeledi bylo odvozeno od poněkud hrůzostrašně vyhlížejícího kladélka na těle samiček. Navzdory jejich vzhledu však není třeba mít z pilořitek strach – neštípou, nekoušou ani nepíchají. Strach bychom měli mít spíše o napadený dřevěný nábytek.
Tak jde čas s pilořitkou
Samičky pilořitek kladou vajíčka do napůl opracovaného dřeva – klidně až 350 kousků. Z vajíček se pak stanou žravé larvy, které si ve dřevě vyhlodávají chodbičky (ty mohou být až 80 cm dlouhé). Larvy pilořitek si dávají celkem na čas a zakuklí se v průměru až po nějakých 3 letech. Tou dobou už může být z původně poloopracovaného dřeva hotový dřevěný výrobek, který stojí u vás doma nebo na chatě. To ale dospělé, čerstvě vylíhnuté pilořitky vůbec nezajímá – provrtají se ze dřeva ven, zanechávaje po sobě 5-7 mm široký výletový otvor. V případě, že by jim v cestě ze dřeva ven stála nějaká další překážka, například koberec nebo tapeta, nebude si dělat vrásky a prokouše je také.
Pilořitka velká
Pilořitka velká dělá vskutku čest svému jménu – samičky tohoto druhu dorůstají klidně až 4,5 cm. Vzhledem dost připomíná vosu a jejím teritoriem jsou hlavně jehličnaté lesy, především smrkové.
Pilořitka fialová
Je o něco menší než pilořitka velká a jak již název napovídá, má poněkud jiné zabarvení. Pilořitky fialové jsou celkově tmavé, modročerné až fialové a s kovovým leskem. Tento druh dává přednost dřevu borovic.
Pilořitka olšová
Je nejmenší z námi zmiňovaných druhů – dospělá samička má jen asi 2 cm na délku. To ale nic neubírá na její nebezpečnosti. Žije totiž v symbióze s dřevokaznými houbami, které pomáhají vylíhnutým larvám rozrušovat napadené dřevo. Na jídelníčku má tento druh pilořitek právě olše nebo břízy.
Máte pocit, že by mohla být pilořitka nezvaným hostem i u vás doma? Nebojte se a kontaktujte nás (telefonicky či prostřednictvím formuláře) – rádi vám pomůžeme.
Jak nás točí červotoči (a jaké druhy známe)
V našem posledním článku jsme vás seznámili s různými druhy brouků tesaříků. Dnes si vezmeme na paškál další potvůrky – o dost menší a vizuálně méně přitažlivé červotoče. I těch je totiž hned několik druhů, lišících se od sebe jak vzhledem, tak i způsobem života. V případě potřeby vás ale zbavíme každého červotoče, na kterého si ukážete 😊
Červotoč proužkovaný
Tento druh červotoče již možná podle jména znáte z našich stránek. Mimochodem se mu někdy říká také červotoč pronikavý a je to jeden ze dvou druhů červotočů, kteří páchají v domácnostech největší škody. Má šedohnědou až šedočernou barvu a na krovkách charakteristické rýhy, složené s drobných teček. Na délku to není žádný obr – měří jen něco přes dva milimetry, zato ale docela dobře létá. Není zvlášť vybíravý a napadá jak dřevo listnáčů, tak jehličnanů. Za oběť mu může padnout vše od dřevěných násad pracovního náčiní přes rámy obrazů až po nábytek.
Červotoč umrlčí
Červotoče umrlčího popisujeme celkem podrobně na našich stránkách. Oproti červotoči proužkovanému je větší (dorůstá až 0,5 cm) a tmavší – až na dvě žluté skvrnky, které má na štítu. Velmi podobný má i způsob života, až na to, že nenapadá nábytek a podobné menší kousky, ale vrhá se rovnou do dřevěných konstrukcí celé stavby.
Červotoč peřenitý
Svým vzhledem je (při troše dobré vůle) tento druh červotoče o něco zajímavější než ti ostatní. Samečci mají členitá tykadla, která trochu připomínají parohy (nebo, jak uvádí mnoho zdrojů, řídký hřebínek). Jinak jsou, jako ostatní, zbarveni do hněda a velikostně se pohybují mezi 3 a 5 mm. Žijí velmi skrytě – jen málokdy se stane, že by i dospělý brouk opustil napadené dřevo. Nejvíce mu chutná nábytek, vyrobený ze dřeva listnatých stromů, především dubů.
Červotoč kostkovaný
Červotoč kostkovaný je o něco větší chlapík než ostatní jeho příbuzní. Měří na délku až 9 mm, jeho zbarvení se pohybuje v několika odstínech hnědé a na těle mu vyrůstají chloupky. Napadá mrtvé dřevo listnatých stromů (což v přírodě pomáhá regeneraci ekosystému), ale najdeme ho i ve starých dřevěných stavbách. Libuje si v místech, kde je zvýšená vzdušná vlhkost a skvěle si rozumí s dřevomorkou. Často se pak stává, že vlhké stropní trámy napadají tito gauneři společně.
Jaké druhy tesaříka můžete potkat v ČR?
Zatímco tesař vám vytvoří perfektní střešní konstrukci, zahradní altánek nebo patro na spaní, tesařík je může opět zničit. Tesařů jsou jen dva druhy – dobří a špatní, tesaříků je jen u nás kolem 220 druhů (na celém světě pak až 25 000 druhů). Dnes bychom vám představili alespoň některé z nich (a připomněli vám, že je v případě potřeby umíme účinně zlikvidovat a nadto vám umíme poskytnout i kvalitní tesařské práce).
Tesařík krovový
Život a dílo zkázy tesaříka krovového již můžete znát z našich webových stránek. Je to dřevokazný škůdce, se kterým v rámci čeledi tesaříkovitých bojujeme nejčastěji. Důkazy můžete najít mimo jiné i v našich realizovaných projektech.
Tesařík fialový
Tesaříka fialového najdeme jak v českých luzích a hájích, tak i ve zbytku Evropy. Jeho zbarvení není kupodivu vždy do fialova – může být i kovově modrý nebo nazelenalý. Napadá nejčastěji jehličnany, ale jen takové, které ještě nebyly zbavené kůry. Larvy pak vyžírají povrchové části dřeva – zakuklit se ale mohou v hloubce až 10 cm. Nejvíc škody pak mohou napáchat ve skladech dřeva nebo na kulatině.
Tesařík zavalitý (největší u nás)
Tesařík zavalitý může být opravdu skutečný cvalda – největší jedinci mohou dorůst do délky až 6 cm. Pokud ovšem tesaříka zavalitého potkáte, rozhodně nám nevolejte (tedy alespoň ne kvůli jeho likvidaci) – je totiž uveden v Červené knize jako silně ohrožený druh, tím pádem je zákonem chráněný. Naštěstí se živí pouze odumřelým dřevem, takže nepředstavuje žádnou hrozbu pro dřevostavby.
Tesařík dubový
Jeden z mála tesaříků, kteří se živí dřevem listnatých stromů (jak již napovídá jeho jméno, jsou to především duby). Jelikož ale klade vajíčka jen do dřeva nemocných nebo ztrouchnivělých stromů, nepředstavuje žádnou hrozbu pro váš majetek. Vidět ho můžete poměrně často, a to po celé republice. Zajímavý je tím, že svým žlutočerným zbarvením poněkud připomíná vosu.
Tesařík alpský
Je jedním z nejkrásnějších brouků – takový miss tesařík. Jeho tělíčko je štíhlé a kovově šedomodré s kontrastní kresbou, která je originální téměř u každého jedince. Ani tento druh tesaříka není pro dřevostavby nebezpečný – svá vajíčka totiž klade do poraněných, suchých nebo trouchnivějících stromů, většinou listnatých.
